Dávat nebo rozdávat okolo sebe cokoliv, je pro lidi přirozené asi tak, jako když jsme se naučili chodit. Již od mala rozdáváme úsměvy, pohlazení, vlídná slova či bonbóny ve škole k narozeninám. Někdy koupím někomu dárek a mám z něj větší radost, než kdybych si ho koupila sama pro sebe. Jak moc je dávání a rozdávání (se) důležité pro náš nejen osobní život? Proč bohatí lidé často rozdávají obrovské sum peněz na charitu? A proč je pro nás výhodnější se rozdělit?
I kdyby vám na světě patřily všechny poklady světa, měli jste nádherný palác a v garáži poslední model Ferrari, pravděpodobně jen tak sami od sebe z těchto “pozlátek” nebudete dlouhodobě šťastní. To je důvod, proč spousta bohatých a úspěšných lidí pracuje skoro celý život a v momentě, kdy si těchto radostí užili do sytosti, chtějí svému životu dát nějaký smysl. Často pak věnují obrovské částky na ekologické projekty, pomoc chudým a další dobročinnosti. Nedělají to však většinou kvůli tomu, že by se tím chtěli pochlubit, ale aby zažili ten skvělý pocit, když někomu něco darují. A ten je k nezaplacení.
Již od mala nás naši rodiče a učitelé učí, abychom se rozdělili s ostatními. Když dostaneš čokoládu, tak běž a nabídni kousek každému v této místnosti. Nikdo přece nechce vidět lakomé děti. Jednou máš ty, tak se rozdělíš a pak zase já a jsme na tom stejně. Majetnické děti, které si drží hračky jen sami pro sebe, nejsou většinou moc oblíbené. Proč? Protože jsou sami, nechtějí se s ostatními dělit o radosti, ale i starosti či další věci.
A pokud jste na všechno sami, pravděpodobně by jste v přírodě tak dlouho nepřežili jako ve skupině. Pomoc a rozdělení rolí, potravy a přebytků je pro nás instinktivně velmi důležitá. Co taky zmůžete sami? Člověk potřebuje dobrý tým, sám přeci není dokonalý a ty místa kde tápe, mu často pomůže vyplnit někdo jiný se svými znalostmi a naopak.
V době těžkých časů – válek, krutých zim, obléhání hradů apod. se lidé navzájem potřebovali a co potřebovali ještě daleko více, byla pomoc a rozdání se pro druhé. Jsme dnes takto uvědomělí i v dobách nadbytku všeho, na co si vzpomeneme? Často ne. Pomoc a vlídná slova či dary často ještě fungují ve vesnicích a více tradičnějších koutech naší republiky, ve městech bychom si o tomto často mohli nechat tak akorát zdát.
Věci, co lidem rozdáváte, nemusí být často vůbec drahé. Mohou to být slova, která pomůžou druhému se postavit zpět na nohy, slova, která ostatní potěší, úsměv, objetí, maličkost s osobním vzkazem, květina utržená na louce… Čím víc lásky rozdáváte, tím více se stáváte člověkem a tím více lásky se vrátí i vám. Tohle pravidlo však neplatí zdaleka jen o lásce.
Pokud darujete každý měsíc nějaké peníze na charitu, pravděpodobně se vám jich více vrátí. Čím více rozdáte pochval a úsměvů, tím spíše se na vás budou ostatní lidé usmívat a vracet vám je. Je to jednoduché tak jako vždycky. Proto začněte rozdávat energii, sílu, lásku, peníze všude kolem sebe (samozřejmě s rozumem) a budete šťastní. Jak se lidově říká: “Do hrobu si s sebou stejně nic nevezmeš.” Peníze, šperky, domy vám může kdokoliv ukrást nebo zničit, ale šťastný a naplněný život vám nikdo nikdy nevezme.
Krásné pondělí i celý týden Vám přeje Vaše
Ann
Born in the Czech Republic, I spent 4 years in Spain, which is why the Mediterranean Sea holds such a special place in my heart. Fluent in Czech, English, and Spanish, I embrace the lifestyle of a digital nomad, currently traveling across the world. I studied at a classical music conservatory – playing the clarinet. I’m passionate about books, art, mindfulness, and the traditional slow-paced way of life. The night sky, sunsets, and the pleasure of tasty homemade vegetarian food make me excited.
