Z cestovatelského deníčku: Cesta do Španělska, autem a se psem

Kdybyste mi nedávno řekli, že pojedu autem a ještě k tomu se svým řekněme ne-úplně malým psem do Španělska, řekla bych vám, že jste se asi zbláznili… Pro mě je letadlo a komfort vždy na prvním místě, ale občas, například když si s sebou chcete vzít hodně věcí, které by se vám do jednoho kufru jen těžko vešly nebo vašeho psího miláčka nechcete k smrti vystrašit letadlem, často není jiná možnost… Jak jsme ujeli skoro 3000 km ve zdraví a jak to celé dopadlo?!

Naše cesta do vysněné malé španělské vesničky byla dlouhá, klikatá, ale s jasným cílem. Rozdělili jsme si ji na dva dny a hned první den jsme urazili asi 1600 km. Jeli jsme přes Česko směrem na Německo a pokračovali do Francie. 

Německé dálnice s neomezenou rychlostí jsou, alespoň podle mě, potřebné k “nahnání” kilometrů na dlouhých cestách. Stáli jsme jen jednou v koloně a to asi 15 minut kvůli opravám – nejhorší úsek byl ale suverénně v Česku, bohužel. Myslím, že na D1 můžete jet maximální povolenou rychlostí jen pár metrů do další uzavírky! 😀

Někde zhruba uprostřed Francie, poblíž Lyonu – jsme měli zamluvené ubytování se samostatným check-inem přes Air-bnb. Samoobslužný check-in a klíče v bezpečnostní schránce na kód oceníte, pokud si nejste jistí, kdy přesně dojedete. Což my jsme na takové cestě nemohli povědět s úplnou jistotou. Přijedete, zadáte kód domluvený s majitelem a můžete se okamžitě ubytovat. My jsme docestovali něco málo po půlnoci a skoro okamžitě jsme zalehli, abychom byli alespoň trochu čerství na druhý den cesty.

Vesnička, ve které jsme přespali, byla opravdu nádherná. Kamenné domy s okenicemi, klid a nádherně osvětlený park, ve kterém jsem večer i ráno venčila psa. Bohužel jsme ji viděli jen za tmy. Nicméně po celé cestě ve Francii a několikati méně úspěšných sjezdech z dálnice do malých vesniček,  musím konstatovat, že je kouzelná. Přesně taková, jakou ji známe z filmů…

Ráno jsme vstávali poměrně brzo a překvapilo mě pouhých 8 stupňů při ranním venčení! 😀 Ranní cesta Francií pak byla více než klidná, skoro žádný provoz na dálnicích, za to možná trochu hůř značené uzavřené sjezdy. Jinak to ale netrvalo dlouho a ještě před polednem jsme překročili španělské hranice.

V Barceloně jsme byli kolem oběda, kde byl znatelně hustší provoz. Další úseky dálnice pak byly bez problémů – ani jedna kolona, minimum uzavírek a u mýtných bran žádné fronty. Zvláštní byl fakt, že už od hranic jsme poznali, že jste ve Španělsku, velmi rychlý přechod na jiný styl domů, krajiny apod. Přechod z Německa do Francie byl tedy o moc pozvolnější!

Okolo sedmé hodiny večer jsme šťastně dorazili na místo a začli se radovat z nového domu. Výhled na moře z naší ložnice považuji za největší luxus a hned druhý den jsme utíkali na pláž, na které najdete sotva pár domorodců…Sečteno a podtrženo: 2800 kilometrů za 30 hodin čisté jízdy i se zastávkama, když nepočítám nocleh. To je tak trochu šílené, no ne? 🙂

Hodně lidí se mě ptalo, jak celou cestu zvládal pes a jestli netrpěl. Koupila jsem mu ještě v Česku přírodní tabletky na zklidnění, které nefungují tak, že by se mu chtělo spát, ale spíše navozují lepší náladu. Ben neměl ani jeden den plnou dávku na jeho váhu a cestu zvládl bravurně! Ani jednou nekňoural (to někdy doma dělá jen tak z nudy) a na odpočívadlech při venčení byl úplně zlatej. Na jihu už jsme museli trochu víc zesílit klimatizaci, aby se nám nepřehřál, ale na to, že ho většinou přesuny stresují, tak už asi hodnější být nemohl…

Jsem ráda, že už je to úspěšně za námi a srdečně zdravíme všechny do Česka…

P.S. Je tu nádherně!

S láskou Vaše 

Ann